Písek a sochy

9. července 2026 jsme se se Zdenkou vydali na další společný výlet. Tentokrát byl naším cílem Písek, kam jsme jeli především kvůli jubilejnímu 20. ročníku Mezinárodního festivalu pískových soch.

Jak už se u nás stává tradicí, byl to vlastně další malý dárek pro Zdenku.
V Písku totiž několik let nebyla a přála si město znovu navštívit. A musím říct, že to stálo za to.

Písek – město zlata a nejstaršího kamenného mostu

Písek patří mezi nejstarší královská města v jižních Čechách. Jeho historie sahá až do 13. století, kdy jej založil král Přemysl Otakar II.

Název města vznikl podle zlatonosného písku z řeky Otavy. Právě zde se ve středověku rýžovalo zlato a město díky tomu bohatlo. Dodnes patří mezi nejkrásnější historická města jižních Čech.

Největší chloubou je bezesporu Kamenný most, který vznikl přibližně mezi lety 1263–1265. Je dokonce starší než slavný Karlův most v Praze a je považován za nejstarší dochovaný kamenný most v České republice.

Most byl součástí významné obchodní Zlaté stezky vedoucí z Čech do Bavorska. Dnes jej zdobí barokní sochy světců a apoštolů. Na mostě jsou většinou jejich věrné kopie, zatímco originály jsou bezpečně uloženy v muzeu.

Povodeň, která most málem připravila o život

V roce 2002 zasáhla Písek ničivá povodeň. Rozvodněná Otava se přehnala přes historické centrum a voda doslova zaplavila i Kamenný most.

Poškozeno bylo zábradlí, některé sochy i část zdiva. Přesto most vydržel obrovský nápor vody a stal se symbolem odolnosti města.

Na jeho obnovu vznikla veřejná sbírka, do které přispěli tisíce lidí z celé republiky. Mezi nimi byl také Karel Gott, který finančně podpořil obnovu této významné české památky. Přidaly se i další známé osobnosti. Díky jejich pomoci se podařilo most citlivě opravit a zachovat jej dalším generacím.

Procházka podél Otavy

Auto jsme nechali na parkovišti u Černého racka, odkud jsme se vydali pěšky po nábřeží směrem do centra.

Počasí nám přálo, a tak jsme si cestu opravdu užívali. Nechyběla ani výborná zmrzlina, která přišla v letním dni opravdu vhod. Pomalu jsme došli až k pískovým sochám, které byly hlavním cílem našeho výletu.

Letošní jubilejní 20. ročník opět ukázal neuvěřitelné umění sochařů. Je až neuvěřitelné, co všechno lze vytvořit jen z písku a vody.

Samozřejmě jsme si všechno pečlivě nafotili a natočili.

Cestou zpět jsme narazili na oblíbené mlžítko, kde se turisté příjemně ochlazovali. Přiznám se ale, že tohle není nic pro mě. Jakmile na mě začne z ničeho nic padat vodní mlha, okamžitě mám pocit zimy. Takže zatímco ostatní si mlžení užívali, já jsem ho raději obešel.

Návštěva prodejny JITEX

Další zastávkou byla prodejna JITEX.

Nejdříve jsem Zdenku zavezl k původní podnikové prodejně u výrobního závodu, kam jsem jezdil před lety. Jenže ta už dnes nefunguje a nová prodejna se přestěhovala přímo do centra Písku.

Nakonec jsme tam stejně neodolali.

Neplánovaně jsme si koupili několik věcí a já jsem si odvezl krásné funkční tričko. Bylo poslední svého druhu. Výborně odvádí pot, rychle schne a ani v horkém počasí v něm není nepříjemně.

Teprve doma před zrcadlem jsem si všiml jedné zvláštnosti. Jeden rukáv je černý a druhý žluto-zelený. Nejde o výrobní vadu, ale o originální design.

Takže až mě někde potkáte v tomhle tričku, vězte, že je opravdu vyrobené schválně právě takto.

Cukrárna - U Volfů - tentokrát nevyšla

Chtěl jsem Zdenku vzít ještě do jedné oblíbené cukrárny.

Bohužel jsme zjistili, že je právě v rekonstrukci. To se stává. Aspoň máme důvod se do Písku zase někdy vrátit.